Procházím starými křivolakými uličkami Českého Krumlova. V jedné z těch užších se srazím s dvěma asijskými turistkami. Zvednu deštník vysoko nad hlavu a namáčknu se na vlhkou kamennou stěnu, aby se mohly protáhnout kolem mě. „Thank you, thank you.“ Oplatím jim úsměv a pokračuju dál. Každou chvíli se zastavím, abych vytáhla foťák schovaný před deštěm pod šálou a něco vyfotila. Potom musím popoběhnout, protože než se mi podaří pořádně zaostřit, už mi uteče zbytek rodiny. Trochu zadýchaná se k nim připojím a začínáme stoupat po schodech vedoucích k zámku. Po prohlídce, která byla moc zajímavá – hlavně teda díky pěknýmu průvodci – se vydáváme prozkoumat i přilehlé zahrady. Mezitím, co jsme byli v zámku, se mraky trochu roztrhaly a chvílemi dokonce vykukuje sluníčko a jeho paprsky se odráží se od mokrých listů.
