You don't have to be perfect to be amazing

Ahooj!

Na blogu dlouho nebyl žádný outfit, takže jsme s Anne vyrazily něco nafotit. Nejdřív jsme ale bloudily po městě, abychom našly nějaké pěkné pozadí. Sice bydlíme v moc hezkém městě, ale přece jenom -  za tu dobu, co blogujeme (a už to budou tři roky), nám nějak začínají docházet nápady na pěkná místa. Nakonec jsme objevily za sámoškou tuhle zeď. Mám ale pocit, že ať fotíme kdekoliv, tak je tam během chvilky najednou spousta lidí. A všichni se na nás koukají jako na blázny. :D Jestli jste taky z malého města nebo z vesnice, tak víte, jak lehké je tady vzbudit pozornost.

Ale nám už to je tak nějak jedno. Pořád mi to nejde tak, jak bych chtěla, ale poslední dobou se snažím tolik neřešit, co si o mně myslí ostatní lidé.

"You don't have to be perfect to be amazing."

Na tohle jsem před nějakou dobou narazila na Pinterestu a často si to opakuju. Myslím, že nejsem jediná, koho trochu otravujou (zdánlivě) dokonalí lidé, kteří nemají kilo navíc, nikdy by nevyšli z domu v něčem, co zrovna není trendy (nedejbože v teplákách), vždycky mají perfektní účes...

Mně se spíš líbí ti, co si přiznají, že nejsou dokonalí, ale mají se rádi i tak.

Tím nemyslím, že by lidem mělo být úplně jedno, jak vypadají. Do divadlo vážně nepůjdu v teplákách. :D Ale to už je zase otázka slušnýho vychování a to teď řešit nechci.

Každý ať si prostě nosí to, co se mu líbí. Je jedno jestli je ten svetr značkovej, ze secondhandu, nebo po dědovi, když se v něm cítíš dobře. Třeba tu džínovou bundu, co mám na sobě, jsem podědila a je minimálně patnáct let stará. 

Tak teď už jsem asi napsala všechno, co jsem chtěla. Tak si užívej poslední dny prázdnin a neboj se být sám/sama sebou!

Adele