Konec v armádě

Ahooj,

píšu tenhle článek, protože to mám neustále v hlavě. A dlouho tomu tak bude. Myslela jsem, že se nejlépe vyjádřím na instagramu, ale ráda bych se z toho vypsala i tady. Nevím zda si to někdo přečte. Abych pravdu řekla, je hrozně těžký sdílet neúspěch. Ale přišlo mi fér napsat pár řádků o tom mém snu, když jsem tak pozitivně začala před několika měsíci... Přece jen, někoho jsem mohla inspirovat, tak chci vše uvést na pravou míru.

Bude Ančí voják? Příběh o vstupu do armády

Už od malička jsem věděla čím chci být až budu velká. Vždy jsem chtěla být policistkou. Měla jsem v tom jasno. To byl můj sen a povolání, který mě bude jednou živit. Během mých mladých let jsem ale z ničeho nic přičuchla k myšlence vojáka. Ani nevím, jak jsem se k tomu dostala. No a tak to začalo. V tu chvíli jsem věděla, že to chci zkusit. Chci být v armádě a ukázat všem, jak budu dobrá, že je to přesně to, co hledám. Obdivovala jsem kluky okolo mě, kteří jsou vojáci, neustále jim kladla otázky, jaký to je být vojákem apod.. Tak mooc jsem se na to těšila.

Ahoj jaro!

Je sobota, druhý březnový den. Ležím v posteli a prožívám doznění alkoholu ve velkém stupni kocoviny. Plesová sezona je u konce a teď přijde to, na co jsme čekali už od září. Ano, myslím tím maturitu. Knížky nepřečtené, otázky nedodělané v horším případě žádné... Snaha učit se je nulová, prokrastinace vítězí! Uklízení všeho možného zdá se být zábavnější než učení se o jsoucnu nebo o rybníkářství. Máme přeci ještě víc jak měsíc, takže klid :D...