Všechno má svůj důvod



Je podzim. Mé oblíbené roční období. Poslední dobou si ale říkám, proč to tak je. Rok co rok se na podzim stane něco, co je pro mě velkou životní změnou. Abych pravdu řekla, tak pro člověka jako jsem já, to není úplně lehké se s tím vyrovnat. Navenek jsem silná a nad věcí, i když trochu stydlivá, ale uvnitř jsem úplný opak. Znáš ten pocit?
Každou chvílí se mi v hlavě honí myšlenky o tom, co se mi ještě v životě přihodí, protože věř, že já mám život opravdu pestrý. Občas si říkám, že je lepší o něčem vůbec nevědět a žít si možná více naivní život bez žádného tušení. Bylo by to možná mnohem snazší. Ale to je život. Musíme ho přijímat takový jaký je, jít dál a neohlížet se za minulostí. To je důležité. 
,,Žij přítomností, sni o budoucnosti, uč se minulostí.''


Je pátek  večer a spolu s ostatními skauty si užíváme noční hru v lesích našeho městečka. ,,Zavažte si oči'' řekli. Nasedáme do auta a projíždíme všelijaké uličky. Dostáváme se na konkrétní místo. Vystupujeme z auta, chytneme se společně za ramena a jdeme po rozbahněné louce k lesu. Rozvážeme si šátek a dozvídáme se cíl naší hry. Musíme najít léčivou vodu pro naše zranění. Cestou nás však pronásleduje smrt, která nám šlape na paty. Musíme si pospíšit s hledáním léku. Zranění si losujeme. Je nutná vzájemná pomoc.
Jsem slepá nemám ruku, K. nemá ruku a nohu, L. je slepá a nemá nohu, ostatní jsou na tom podobně. Ten, kdo vidí, nás vede. Jsem slepá, musím držet beznohé.
Pomalu jdeme kupředu, ale jsme poslední. A najednou se za námi ozve broušení kosy. Opravdu nepříjemný pocit, když nic nevidíte a pouze cítíte za zády nějakou neznámou osobu. Zakřičíme, rozeběhneme se. Jelikož utíkám s jednonohými, tak utíkat moc dobře nejde. Terén je blátivý. Při slepých, rychlých krocích špatně došlápnu a padám na zem. Mám pocit, že už se nikdy nezvednu. K. mi pomáhá a já zjišťuji, že jsem si podvrtnula koleno. Po třech letech si po třetí podvrtnu koleno. Proč zase já?!
Noční hra po dalších úkolech skončí, ale ta životní hra stále pokračuje. Kolik nebezpečných nástrah ještě v životě potkáme?






Anne

2 komentáře:

  1. Pěkný článek, život je změna. Snad už máš koleno zahojené. Pěkný kabát!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc :). Zatím je to s kolenem v pohodě, tak uvidíme...

      Vymazat