Konec v armádě

Ahooj,

píšu tenhle článek, protože to mám neustále v hlavě. A dlouho tomu tak bude. Myslela jsem, že se nejlépe vyjádřím na instagramu, ale ráda bych se z toho vypsala i tady. Nevím zda si to někdo přečte. Abych pravdu řekla, je hrozně těžký sdílet neúspěch. Ale přišlo mi fér napsat pár řádků o tom mém snu, když jsem tak pozitivně začala před několika měsíci... Přece jen, někoho jsem mohla inspirovat, tak chci vše uvést na pravou míru.

Bude Ančí voják? Příběh o vstupu do armády

Už od malička jsem věděla čím chci být až budu velká. Vždy jsem chtěla být policistkou. Měla jsem v tom jasno. To byl můj sen a povolání, který mě bude jednou živit. Během mých mladých let jsem ale z ničeho nic přičuchla k myšlence vojáka. Ani nevím, jak jsem se k tomu dostala. No a tak to začalo. V tu chvíli jsem věděla, že to chci zkusit. Chci být v armádě a ukázat všem, jak budu dobrá, že je to přesně to, co hledám. Obdivovala jsem kluky okolo mě, kteří jsou vojáci, neustále jim kladla otázky, jaký to je být vojákem apod.. Tak mooc jsem se na to těšila.

Ahoj jaro!

Je sobota, druhý březnový den. Ležím v posteli a prožívám doznění alkoholu ve velkém stupni kocoviny. Plesová sezona je u konce a teď přijde to, na co jsme čekali už od září. Ano, myslím tím maturitu. Knížky nepřečtené, otázky nedodělané v horším případě žádné... Snaha učit se je nulová, prokrastinace vítězí! Uklízení všeho možného zdá se být zábavnější než učení se o jsoucnu nebo o rybníkářství. Máme přeci ještě víc jak měsíc, takže klid :D... 

Bude to los, který vyhraje?

Ahooj!

Měsíce se střídají tak rychle jako stihlo opadat listí ze stromů. Už je to tady. Poslední měsíc. Prosinec. Rok končí tak rychle, jako když začal. Nezdá se ti? Tolik se toho stalo. Jednou nahoře a jednou dole. ,,Život je jako horská dráha. Zavřeš na ní oči nebo pojedeš dál?"

Vše si tvoříme sami.

Den co den se mi v hlavně točí neustále stejné otázky. Nedokážu na ně odpovědět. Sama nevím co mám dělat. Zvládnu to? Mám na to? Jak zapomenout? Jak začít? Kdy to přijde? Co budu dělat?...

Schováváme se?

Miluju focení a miluju instagram. Instagram je moje každodenní rutina. Shlédnu videa, fotky a olajkuju je. Jednoduché, zábavné, inspirativní. Ráda trávím čas upravováním fotek a následným plánováním, abych měla hezkej feed. Asi to je pro někoho úsměvné, ale já to tak prostě dělám :D.

Srdce beat

Rychle zapínám počítač, abych se mohla vypsat ze svých nynějších pocitů... 

Zaprvé. Byla to taková rychlá akce :D. Teta jede s kamarádkou a dětmi na dovolenou do Egypta. No a zeptala se mě zda nechci nakonec jet s nimi. No jasnýýý! Chápeš to? Já vlastně ani moc ne, i když teta se strejdou jsou milionový, takže proč se divím :D.

Jako malá jsem trávila s bratříkem hodně času u babičky a dědy, a právě teta se strejdou se mnou trávili též hodně času, jelikož bydlí všichni v jednom baráčku. Přirostli mi hodně k srdci a duší jsou to správní blázni, takže o zábavu je vždycky postaráno. Díky nim mám také mnoho zážitků a hlavně malou sestřenku a bratránka! Miluju ty chvíle, kdy můžu trávit čas v jejich vesničce, sedět na dvorku a jak se říká chillovat…

In real life, there is no algebra.

Pijeme třetí kafe (a druhý víno, lol), upravujeme fotky, posloucháme hudbu a užíváme si víkend v Praze. Páteční večer jsme strávily na Metronome festivalu, kde měl koncert náš milovaný Tom Odell. Jeho hudba pro nás hodně znamená, takže je to vždycky něco neuvěřitelnýho vidět ho naživo. Po koncertu se nám ještě nechtělo domů, a tak jsme zamířily jen tak někam do centra… no a skončily jsme u kyvadla, kde jsme se posadily a koukaly na noční Prahu. Bylo tam dost mladých lidí a byla tam taková „cool atmosféra“ :D.

Co nám dělá radost?

Ahooj!

Po delší době se hlásíme s novým článkem. A protože jsme o sobě dlouho nedaly vědět, tak bychom ti chtěly ukázat, co je u nás nového a podělit se o své oblíbence!

Někdy se stane, že máte z něčeho obrovský strach, stresujete se - hlavně asi proto, že tak úplně nevíte, co máte čekat... Ale potom často zjistíte, že všechny ty obavy byly vlastně úplně zbytečný.

Svět je ízy jak dva špízy. A ve víně je pravda. (citáty by Ančí)

Na to pamatuj, až si budeš dělat řidičák a zvládneš to levou zadní stejně jako my dvě.

The Beauty of Old Town

Procházím starými křivolakými uličkami Českého Krumlova. V jedné z těch užších se srazím s dvěma asijskými turistkami. Zvednu deštník vysoko nad hlavu a namáčknu se na vlhkou kamennou stěnu, aby se mohly protáhnout kolem mě. „Thank you, thank you.“ Oplatím jim úsměv a pokračuju dál. Každou chvíli se zastavím, abych vytáhla foťák schovaný před deštěm pod šálou a něco vyfotila. Potom musím popoběhnout, protože než se mi podaří pořádně zaostřit, už mi uteče zbytek rodiny. Trochu zadýchaná se k nim připojím a začínáme stoupat po schodech vedoucích k zámku. Po prohlídce, která byla moc zajímavá – hlavně teda díky pěknýmu průvodci – se vydáváme prozkoumat i přilehlé zahrady. Mezitím, co jsme byli v zámku, se mraky trochu roztrhaly a chvílemi dokonce vykukuje sluníčko a jeho paprsky se odráží se od mokrých listů.

Happy birthday to us!

Všechno to začalo v mateřské školce. Psal se rok 2003. Maminka odváděla malou Adélku poprvé do školky. V šatně potkaly holčičku v lacláčích. Už tenkrát si Adélky maminka říkala "to by byla ale kamarádka pro Adélku a ani její maminka nevypadá jako fiflena."

No a ony se z nás kamarádky opravdu staly.

Say yes to new adventures!

Ahooj!

Letošní letní prázdniny jsme si užily opravdu naplno a tak bychom se v tomhle článku o ty nejlepší zážitky chtěli podělit i s Tebou!

A co jsi letos o prázdninách prožil/a Ty? Budeme rády, když nám o nějakém zážitku napíšeš do komentářů. :)

Slovenské Tatry

Ahooj!

Je to neuvěřitelný, ale je před námi poslední týden ve škole před prázdninama. Poslední týden ve druháku. (A v září jdeme už do třeťáku, no chápete to?) Začátek června byl plný akcí, uzavíraly se známky a všechno bylo takový hektický, takže výlet do Tater se třídou byl příjemným únikem z reality.

Cestovali jsme v noci vlakem, což bylo možná trochu náročný, ale ta cesta stála určitě za to. První den jsme si udělali menší výlet ke Štrbskému plesu, ale opravdu náročná túra nás čekala až druhý den - to jsme totiž vyrazili na Rysy. Nahoru jsme se vyškrábali nakonec všichni a byl to skvělý pocit stát na vrcholu a užívat si toho nááádhernýho pohledu na hory. Nevadí, že jsme cestou málem umřeli. :D

Celou dobu jsme měli hezké počasí - i když sluníčko svítilo možná až trochu moc. No ale tak žádný výlet se neobejde bez komplikací, několika lidem se udělalo špatně, takže museli zůstat v posteli a na Téryho chatu už jsme nevyšli v plném počtu.

Ale i když všechno nebylo úplně ideální, tak jsme si tenhle výlet s naší třídou vážně užili! Jenom se podívejte na fotky, no nejsou ty hory prostě nádherný?!

We choose to be happy

Ahoj!

Při listování časopisem Moje Psychologie jsem narazila na článek Barbory Šťastné, který mě opravdu zaujal. Jmenoval se Slovník radosti a byl o slovech ze světových jazyků, která popisují různé příjemné emoce. Emoce, které zná každý z nás, ale v češtině pro ně nemáme žádné konkrétní pojmenování. Zabývá se tím úžasný projekt Pozitivní lexikografie. O pár slov bychom se chtěly podělit i s tebou.

 Například "retrouvailles" z francouzštiny znamená radost ze setkání po dlouhém odloučení, "schnapsidee" z němčiny je bláznivý nápad, který se zrodí v opilosti, "peiskos" z norštiny znamená něco jako užívat si tepla u praskajícího krbu, "shemomechama" z gruzínštiny je jíst, protože máte prostě chuť, ne z hladu, "tarab" z arabštiny je extáze, kterou vyvolá poslech dobré hudby, "aware" z japonštiny  je svíravý pocit z okamžiku pomíjívé krásy, "saimhnaes crois" z galštiny znamená dobrý pocit z dokončené práce a poslední japonské slovo "komorebi" jsou sluneční paprsky, které prostupují skrze větve stromů.

Přesně takové "komorebi" jsme si užily dneska dopoledne, když jsme vyrazily ven, abychom udělaly fotky k dnešnímu článku. Mezi focením jsme si i povídaly o seriálu 13 Reasons Why (který určitě taky znáš, nebo jsi o něm minimálně slyšel/a)  a o tom, že některé postavy se hroutí i kvůli věcem, které vlastně ani nestojí za řeč a zároveň si nedokážou vážit těch dobrých věcí v životě.

Ono není nic moc těžkého na tom, tohle chování zkritizovat. Těžší je si uvědomit, že se vlastně (alespoň někdy) chováme stejně. Ale když si to uvědomíme - potom už se můžeme snažit hledat v životě ty hezké věci. Třeba takové, o kterých jsem psala na začátku článku. Na chvíli se zastavit a uvědomit si, že i přes všechny problémy je pořád spousta věcí, díky kterým můžeme být šťastní.

We choose to be happy. A ty?

Co jsem jedla #1

Ahooj!

Konečně jsme zpátky... Posledních pár týdnů jsme měly menší inspirační krizi :D. Dnešní článek je v mé roli - Anne, jelikož Adele si užívá v Itálii, kam se vydala s výtvarnou uměleckou školou. Tak se snad můžete těšit na nějaké fotky ze Středomoří!

No a teď už k dnešnímu tématu. Hodně jste si psali o recepty a tak mě napadlo, že bych mohla založit sérii článků o tom, co jsem měla daný den dobrého. Je to skvělý formát plný "receptů", kde se třeba můžete inspirovat. Jelikož každý den nejím tolik zajímavých jídel (v týdnu mám obědy v jídelně a většinou jím to samé), tak jsem se rozhodla dělat tuto sérii až tehdy, když budu mít dostatek food fotek :D.

Jarní Amsterdam

Ahooj!:)

Do Amsterdamu jsem se chtěla podívat už dlouho a minulý týden se mi to konečně splnilo. Jeli jsme autem a musím říct, že jsem byla překvapená, jak rychle mi cesta utekla. Když nás navigace dovedla až na místo, chvíli jsme hledali mezi houseboaty ten náš, ale po chvíli už na nás mávala sympatická Joanne, od které jsme měli houseboat pronajmutý. Vyprávěla nám o historii Amsterdamu i tom, kam se vyplatí zajít a co stojí za vidění.

Hned jsme vyrazili do uliček Amsterdamu - bydleli jsme jen kousek od centra, takže jsme všude mohli chodit pěšky. Na první pohled jsem se zamilovala do uzounkých domečků s velkými okny, kanálů roubených stromy a pohodové atmosféry, která byla všudypřítomná.

Jaro je tu!

Ahooj!

Po krásné zimě přichází jaro, které je jedno z našich nejoblíbenějších ročních období. Začínají kvést tulipány, sněženky a petrklíče, noci se zkracují a slunečných dnů přibývá. No a my jsme si tuhle jarní atmosféru chtěly přenést i k sobě domů.

Naše zima 2017

Ahooj!

Zima už pomalu končí a tenhle článek je vlastně takové ohlédnutí za tím, jak jsme jí prožily, takže jsme vybraly naše oblíbené fotky, které jsme během zimy nafotily. A jaká byla vaše zima? 

Jak být pozitivní?

Ahooj!
Konečně máme čas na blogování, už nám to opravdu chybělo! Znáš to, leden plný pololetních testů, stresíků a únavy. Proto nás napadlo, napsat článek o tom, jak se těchto hrozných stavů zbavit a brát vše v klidu a pozitivně!

Vánoce

Ahoj!:)

Vánoce už jsou (skoro) tady, tak snad už máš všechny dárky nakoupené a užíváš si vánoční atmosféru. V tomhle článku bychom ti chtěly ukázat, co nám dělá o Vánocích radost a taky ti popřát kouzelné Vánoce, prožité v klidu a pohodě!:)

Sice nemáme napečených patnáct druhů cukroví, ale pár druhů si každý rok upečeme. Celý dům potom vždycky voní voní po skořici a vanilce...

Zimní příroda je někdy prostě nádherná!