Ahoj jaro!




Je sobota, druhý březnový den. Ležím v posteli a prožívám doznění alkoholu ve velkém stupni kocoviny. Plesová sezona je u konce a teď přijde to, na co jsme čekali už od září. Ano, myslím tím maturitu. Knížky nepřečtené, otázky nedodělané v horším případě žádné... Snaha učit se je nulová, prokrastinace vítězí! Uklízení všeho možného zdá se být zábavnější než učení se o jsoucnu nebo o rybníkářství. Máme přeci ještě víc jak měsíc, takže klid :D... 

Bude to los, který vyhraje?


Ahooj!
Měsíce se střídají tak rychle jako stihlo opadat listí ze stromů. Už je to tady. Poslední měsíc. Prosinec. Rok končí tak rychle, jako když začal. Nezdá se ti? Tolik se toho stalo. Jednou nahoře a jednou dole. ,,Život je jako horská dráha. Zavřeš na ní oči nebo pojedeš dál?"


Vše si tvoříme sami.



Den co den se mi v hlavně točí neustále stejné otázky. Nedokážu na ně odpovědět. Sama nevím co mám dělat. Zvládnu to? Mám na to? Jak zapomenout? Jak začít? Kdy to přijde? Co budu dělat?...


Here comes the sun




Here comes the sun. Občas. Často. Někdy. Nikdy. 
Smát se. Užívat si společné chvilky s těmi koho máme rády. Být samy sebou. Nic neřešit. 
Jen tak si sednout do postele a nafotit pár fotek. Teda vlastně několik set fotek, abychom si pak mohly vybrat tři z nich, na kterých budeme vypadat podle našich představ.