Bude Ančí voják? Příběh o vstupu do armády

Už od malička jsem věděla čím chci být až budu velká. Vždy jsem chtěla být policistkou. Měla jsem v tom jasno. To byl můj sen a povolání, který mě bude jednou živit. Během mých mladých let jsem ale z ničeho nic přičuchla k myšlence vojáka. Ani nevím, jak jsem se k tomu dostala. No a tak to začalo. V tu chvíli jsem věděla, že to chci zkusit. Chci být v armádě a ukázat všem, jak budu dobrá, že je to přesně to, co hledám. Obdivovala jsem kluky okolo mě, kteří jsou vojáci, neustále jim kladla otázky, jaký to je být vojákem apod.. Tak mooc jsem se na to těšila.

Ahoj jaro!

Je sobota, druhý březnový den. Ležím v posteli a prožívám doznění alkoholu ve velkém stupni kocoviny. Plesová sezona je u konce a teď přijde to, na co jsme čekali už od září. Ano, myslím tím maturitu. Knížky nepřečtené, otázky nedodělané v horším případě žádné... Snaha učit se je nulová, prokrastinace vítězí! Uklízení všeho možného zdá se být zábavnější než učení se o jsoucnu nebo o rybníkářství. Máme přeci ještě víc jak měsíc, takže klid :D... 

Bude to los, který vyhraje?

Ahooj!

Měsíce se střídají tak rychle jako stihlo opadat listí ze stromů. Už je to tady. Poslední měsíc. Prosinec. Rok končí tak rychle, jako když začal. Nezdá se ti? Tolik se toho stalo. Jednou nahoře a jednou dole. ,,Život je jako horská dráha. Zavřeš na ní oči nebo pojedeš dál?"

Vše si tvoříme sami.

Den co den se mi v hlavně točí neustále stejné otázky. Nedokážu na ně odpovědět. Sama nevím co mám dělat. Zvládnu to? Mám na to? Jak zapomenout? Jak začít? Kdy to přijde? Co budu dělat?...

Here comes the sun

Here comes the sun. Občas. Často. Někdy. Nikdy. 

Smát se. Užívat si společné chvilky s těmi koho máme rády. Být samy sebou. Nic neřešit. 

Jen tak si sednout do postele a nafotit pár fotek. Teda vlastně několik set fotek, abychom si pak mohly vybrat tři z nich, na kterých budeme vypadat podle našich představ.  

Schováváme se?

Miluju focení a miluju instagram. Instagram je moje každodenní rutina. Shlédnu videa, fotky a olajkuju je. Jednoduché, zábavné, inspirativní. Ráda trávím čas upravováním fotek a následným plánováním, abych měla hezkej feed. Asi to je pro někoho úsměvné, ale já to tak prostě dělám :D.

Srdce beat

Rychle zapínám počítač, abych se mohla vypsat ze svých nynějších pocitů... 

Zaprvé. Byla to taková rychlá akce :D. Teta jede s kamarádkou a dětmi na dovolenou do Egypta. No a zeptala se mě zda nechci nakonec jet s nimi. No jasnýýý! Chápeš to? Já vlastně ani moc ne, i když teta se strejdou jsou milionový, takže proč se divím :D.

Jako malá jsem trávila s bratříkem hodně času u babičky a dědy, a právě teta se strejdou se mnou trávili též hodně času, jelikož bydlí všichni v jednom baráčku. Přirostli mi hodně k srdci a duší jsou to správní blázni, takže o zábavu je vždycky postaráno. Díky nim mám také mnoho zážitků a hlavně malou sestřenku a bratránka! Miluju ty chvíle, kdy můžu trávit čas v jejich vesničce, sedět na dvorku a jak se říká chillovat…

In real life, there is no algebra.

Pijeme třetí kafe (a druhý víno, lol), upravujeme fotky, posloucháme hudbu a užíváme si víkend v Praze. Páteční večer jsme strávily na Metronome festivalu, kde měl koncert náš milovaný Tom Odell. Jeho hudba pro nás hodně znamená, takže je to vždycky něco neuvěřitelnýho vidět ho naživo. Po koncertu se nám ještě nechtělo domů, a tak jsme zamířily jen tak někam do centra… no a skončily jsme u kyvadla, kde jsme se posadily a koukaly na noční Prahu. Bylo tam dost mladých lidí a byla tam taková „cool atmosféra“ :D.

Jak jsem se přestala bát

Ahooj!

Teda musím říct, že už je to pěkně dlouho, co jsem naposledy psala nějaký článek... Od té doby se stalo vážně hrozně moc věcí! Když se nad tím zamyslím, tak si tak nějak uvědomuju, že ještě nikdy se toho v mém životě nedělo tolik, jako teď. Ne že bych teda snad zachraňovala lidský životy, cestovala po exotických zemích nebo něco takovýho... spíš jsem poznala nový lidi a i když jsem někoho z nich zase záhy ztratila, tak ničeho nelituju. Zážitek nemusí být nutně pozitivní, hlavně když je silný, že ano. :D

Hledání jara na Madeiře

Ahooj!

Konečně jsem měla chuť na úpravu fotek z Madeiry. Říkala jsem si, že by byla škoda nevydat článek plný fotek krásné přírody, a taky jsem to už minule slíbila. Sliby se mají plnit. Mám  spoustu zážitků a poznatků, ale to by bylo na dlouho. Napsala jsem takové krátké úryvky z mých nynějších vzpomínek...

Tak jo.

Jsi ready na nekonečně mnoho fotek z úchvatné Madeiry? 

Váš let byl zrušen.

Přilétáme na letiště v Lisabonu. Náš let z Madeiry měl zpoždění, tudíž máme pár minut na přestup. Rychle se tlačíme dopředu, abychom stihly letadlo. Rychlým krokem pádíme z letadla a slyšíme vyvolávat letušku, že letadlo do Prahy už odletělo a nám nezbývá nic jiného než čekat na další let až v půl osmé večer. Paráda. Co teď jako budeme dělat na letišti šest hodin?! Zmatek, stres, únava. Jako kdyby to nebylo poprvé... 

,,Čas má plné kapsy překvapení."

Jan Werich

Co nám dělá radost?

Ahooj!

Po delší době se hlásíme s novým článkem. A protože jsme o sobě dlouho nedaly vědět, tak bychom ti chtěly ukázat, co je u nás nového a podělit se o své oblíbence!

Někdy se stane, že máte z něčeho obrovský strach, stresujete se - hlavně asi proto, že tak úplně nevíte, co máte čekat... Ale potom často zjistíte, že všechny ty obavy byly vlastně úplně zbytečný.

Svět je ízy jak dva špízy. A ve víně je pravda. (citáty by Ančí)

Na to pamatuj, až si budeš dělat řidičák a zvládneš to levou zadní stejně jako my dvě.

Live more, worry less.

,, Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij."

-John Lennon

Poslední dobou si říkám... Co se to sakra děje v mém životě.?! Jednou jsem dole a po druhé zase nahoře. Musím říct, že mě ale tahle jízda opravdu baví. Jak se to říká, všechno špatné k něčemu dobré? Dávám tomu za pravdu. Během pár dní jsem prožila tolik pocitů. Strach, stres, láska, přátelství. To jsou ta výstižná slova. To bylo možná příliš depresivní, ale proč se trochu nezamyslet...

Bonjour Paris

Čtení Pásma při hodině literatury mě myšlenkami přeneslo do Paříže už pár hodin před odjezdem...

Nyní ty kráčíš sám davem po Paříži
Kol tebe stáda autobusů řvou řičí a víří
Bolestná úzkost lásky hrdlo svírá ti
Jako bys nikdy už se neměl lásky dočkati 

                                                        - Guillaume Apollinaire (Pásmo)

Všechno má svůj důvod

Je podzim. Mé oblíbené roční období. Poslední dobou si ale říkám, proč to tak je. Rok co rok se na podzim stane něco, co je pro mě velkou životní změnou. Abych pravdu řekla, tak pro člověka jako jsem já, to není úplně lehké se s tím vyrovnat. Navenek jsem silná a nad věcí, i když trochu stydlivá, ale uvnitř jsem úplný opak. Znáš ten pocit?

Každou chvílí se mi v hlavě honí myšlenky o tom, co se mi ještě v životě přihodí, protože věř, že já mám život opravdu pestrý. Občas si říkám, že je lepší o něčem vůbec nevědět a žít si možná více naivní život bez žádného tušení. Bylo by to možná mnohem snazší. Ale to je život. Musíme ho přijímat takový jaký je, jít dál a neohlížet se za minulostí. To je důležité. 

,,Žij přítomností, sni o budoucnosti, uč se minulostí.''

The Beauty of Old Town

Procházím starými křivolakými uličkami Českého Krumlova. V jedné z těch užších se srazím s dvěma asijskými turistkami. Zvednu deštník vysoko nad hlavu a namáčknu se na vlhkou kamennou stěnu, aby se mohly protáhnout kolem mě. „Thank you, thank you.“ Oplatím jim úsměv a pokračuju dál. Každou chvíli se zastavím, abych vytáhla foťák schovaný před deštěm pod šálou a něco vyfotila. Potom musím popoběhnout, protože než se mi podaří pořádně zaostřit, už mi uteče zbytek rodiny. Trochu zadýchaná se k nim připojím a začínáme stoupat po schodech vedoucích k zámku. Po prohlídce, která byla moc zajímavá – hlavně teda díky pěknýmu průvodci – se vydáváme prozkoumat i přilehlé zahrady. Mezitím, co jsme byli v zámku, se mraky trochu roztrhaly a chvílemi dokonce vykukuje sluníčko a jeho paprsky se odráží se od mokrých listů.

Dreamy autumn

"Tak hlavně abyste nechytla klíště, děvčata," ozve se za námi a my obě nadskočíme leknutím. Kousek od nás prochází lesem nějaká babička s košíkem. Je to trochu zvláštní situace - snažíme se totiž právě vyfotit na samospoušť, oblečené do šatů a na hlavě věnečky z břečťanu. Na stromě je pověšená brašna od foťáku, v mechu se válí kabáty a na nich vysypaný obsah kosmetické taštičky...

Happy birthday to us!

Všechno to začalo v mateřské školce. Psal se rok 2003. Maminka odváděla malou Adélku poprvé do školky. V šatně potkaly holčičku v lacláčích. Už tenkrát si Adélky maminka říkala "to by byla ale kamarádka pro Adélku a ani její maminka nevypadá jako fiflena."

No a ony se z nás kamarádky opravdu staly.

Say yes to new adventures!

Ahooj!

Letošní letní prázdniny jsme si užily opravdu naplno a tak bychom se v tomhle článku o ty nejlepší zážitky chtěli podělit i s Tebou!

A co jsi letos o prázdninách prožil/a Ty? Budeme rády, když nám o nějakém zážitku napíšeš do komentářů. :)

You don't have to be perfect to be amazing

Ahooj!

Na blogu dlouho nebyl žádný outfit, takže jsme s Anne vyrazily něco nafotit. Nejdřív jsme ale bloudily po městě, abychom našly nějaké pěkné pozadí. Sice bydlíme v moc hezkém městě, ale přece jenom -  za tu dobu, co blogujeme (a už to budou tři roky), nám nějak začínají docházet nápady na pěkná místa. Nakonec jsme objevily za sámoškou tuhle zeď. Mám ale pocit, že ať fotíme kdekoliv, tak je tam během chvilky najednou spousta lidí. A všichni se na nás koukají jako na blázny. :D Jestli jste taky z malého města nebo z vesnice, tak víte, jak lehké je tady vzbudit pozornost.

Ale nám už to je tak nějak jedno. Pořád mi to nejde tak, jak bych chtěla, ale poslední dobou se snažím tolik neřešit, co si o mně myslí ostatní lidé.